Historie

Dle prvních zachovalých zpráv o rozsahu obce z r. 1654 bylo v obci 24 domů, z toho bylo 13 gruntů selských, 3 chalupy, 7 domků a 1 krčma. Ale již v roce 1735 bylo v obci 21 selských gruntů. Největšího rozsahu a také zřejmě největšího počtu obyvatel dosáhla obec podle sčítání z roku 1880, kdy měla celkem 73 domů a 478 obyvatel vesměs národnosti české (viz vývoj počtu obyvatel Čečelovic). Po 1. světové válce nastal pokles obyvatelstva z důvodů úmrtí mužů na frontách, a další příčinou bylo vystěhovalectví obyvatelstva za prací do Severní Ameriky a Argentiny. Po skončení války začal i pro obyvatele obce život v samostatném Československu. Zřejmě i zásluhou jednoho z prvních zákonů, který vydalo národní shromáždění nové republiky v lednu 1920, jímž se ukládalo obcím, aby pečovaly o zapisování místních pamětí, byla i v obci Čečelovice založena v roce 1928 obecní kronika. Z této knihy lze přesně doložit, jak šel život v obci po další desetiletí.

Historii obce dokládají i různé pamětihodnosti, které se týkají obyvatel a jejich života, a také přírodních zvláštností okolí. Na jihovýchodní straně obce je vrch zvaný Žďárka, z jehož výšky 582 m nad mořem je krásný pohled na krajinu strakonickou a horažďovickou a směrem severním na krajinu blatenskou. V obci i v jejím okolí najdeme mnoho rybníků, které jsou typické pro celé Blatensko. Na vrcholu Žďárek je jakoby uměle vytvořena skupina obrovských balvanů, nazvaných zvláštně "Kočičí kamna". Nejenom k tomuto magickému místu se pojí i několik místních pověstí. Směrem východním v lese mezi Čečelovicemi a Zábořím na tzv. vrchu Volyně je zbudován kamenný pomník triangulačních souřadnic se vtesaným latinským nápisem CR!OPER!ASTR.TRIG.PRO.MENS.CRADMED.EUROPA. Tento bod je považovaný ze jeden ze středů Evropy. Dříve na tomto místě stávala také dřevěná rozhledna. V okolí Čečelovic i přímo v obci lze nalézt několik kamenných křížů, které nechali zřídit naši předkové na památku rodinného neštěstí. Uprostřed návsi stojí kaplička vroubená řadou akátů, ale o jejím původu a datu založení nejsou spolehlivé zprávy. Na návsi byl v roce 1920 vybudován pomník připomínající 14 padlých rodáků v 1. světové válce.

Nejvýznamnější budovou v obci byla obecná škola s dvěma učebnami, kabinetem, bytem správce školy a třídního učitele. Se stavbou se započalo v květnu 1909, v příštím roce byla dokončena a dne 1. října 1910 slavnostně otevřena. Ve škole se vyučoval 1. - 5. stupeň základní školy, 1.9. 1965 byla malotřídní škola zrušena a 15 žáků přešlo do ZŠ Záboří. Od roku 1974 zde byla mateřská škola, která zanikla v roce 1999. V nynější době jsou v budově dva byty, které obývají dvě mladé rodiny a učebny bývalé mateřské školy jsou prázdné a nevyužívají se. V plánu je však výstavba bytů, které by vznikly přestavěním těchto učeben, či nabízí se i půdní prostory. V roce 2010 byla zahájena kompletní rekonstrukce budovy a bylo zde vystavěno dalších devět nájemních bytů. V učebnách bývalé mateřské školy byla zřízena posilovna a cvičební místnost pro potřeby občanů.  

Začátkem 20. století dochází v obci i k rozkvětu kulturního života a společenského dění zásluhou nově vznikajících spolků. V době, kdy již v okolních obcích Záboří, Mečíchově, Komušíně, Málkově, Svéradicích, Vrbně a Lažánkách existovaly hasičské sbory, ve zdejší obci ho dosud nebylo. Když roku 1900 vznikl v Čečelovicích dvakrát po sobě požár, došli občané k názoru, že i ve zdejší obci je třeba postarat se o zřízení sboru. Po předběžné schůzi u starosty obce F. Kalbáče se roku 1901 přihlásilo prvních 16 členů. Tím byl dán vznik hasičského sboru. Toto sdružení působí v obci až do dnešních dnů. Po různých změnách názvu této organizace, které s sebou přinášela doba a politické poměry, se dnes opět vrátilo k původnímu názvu Sbor dobrovolných hasičů a se 40 činnými členy je největším spolkem v obci. Po celou dobu svého působení se toto sdružení staralo na jedné straně o ochranu majetku občanů obce a druhé straně o zpestření těžkého a často jednotvárného života na vesnici, kdy hasiči pořádali bály a zábavy.

Dalším spolkem byl spolek spořitelní, založený dne 27. února 1910 ustavující valnou hromadou, kterou svolal tehdejší starosta obce Fr. Braun. Úřední název spolku zněl "Spořitelní a záložní spolek pro Čečelovice a okolí" zapsané společenstvo s ručením omezeným, ale nejvíce se vžil lidový název "Kampelička". Ani ženská část obyvatelstva obce nezůstávala pozadu. Již v roce 1928 je záznam v kronice o ženském odboru hasičského sboru v počtu 9 členek.Od té doby se ženy podílejí na veřejném životě vesnice, později se scházely v organizaci Česká svaz žen, v dnešní době tuto činnost provozují pod názvem spolku Ženy.V roce 2004 se stalo nové družstvo hasiček součástí Sboru dobrovolných hasičů v obci. Dále ke pozvednutí kultury přispělo v obci zřízení obecní knihovny (v roce 1919). Prvním knihovníkem této knihovny umístěné ve školní budově byl místní kronikář a učitel pan Josef Žák. V této knihovně si dle zápisu vypůjčovali občané knihy dle své libosti a zdarma. V roce 1930 byl v obci založen nový spolek pod názvem Místní sdružení republikánského dorostu a o rok později ustanoven další spolek pod názvem Rodičovské sdružení. Oba spolky s pomocí hasičů nastudovaly a sehrály několik divadelních představení, jednak pro dospělé, jednak pro "dítky".

Ke vzdělání obyvatel, hlavně dětí přispěl rozvoj techniky, který přinesl do naší obce radiové vysílání. Podle záznamů v obecní kronice vlastnil první radiopřijímač učitel Jan Novák a to v roce 1927. V roce 1931 byl umožněn poslech školního vysílání rozhlasu pro školy v celé republice i dětem v čečelovické škole.

Jediným občanem - rodákem naší obce, jemuž se dostalo cti, aby jeho jméno zůstalo zachováno na pamětní desce, byl rotmistr čsl. italských legií Václav Vrba, který padl v roce 1919 v bojích na Slovensku. Slavnostní odhalení desky se konalo dne 26. května roku 1936 za hojné účasti občanů a různých hostů. Nejznámějším rodákem, jehož jméno nesmí chybět při žádném vyprávění našich dědů a kterého si pamatují i starší lidé v širším okolí, byl lidový dudák Josef Smitka, známý pod jménem Pepíček z Čečelouc. Obyvatelé dodnes vzpomínají na jeho dobrodružný život. Po vyučení v Rakousku procestoval Francii, Itálii, Řecko a nakonec se dostal lodí až do Ameriky. Při tom vystřídal spoustu zaměstnání od topiče na lodi, sluhou v nemocnici, zápasníkem v cirkusové aréně až po příslušníka cizinecké legie. Po návratu z Ameriky již bylo v Evropě po 1. světové válce, a tak se vrátil do samostatné Československé republiky. Od té doby až do své smrti v roce 1956 žil svým podivínským způsobem. Postavil si v Čečelovicích z hlíny a kamení chaloupku, choval psy, z jejich kůží si šil oděv a jejich maso také pojídal. Cestoval po okolí se svým psím spřežením a hrál na dudy lidem pro radost. Žil pro nás nepochopitelným způsobem života na úrovni pračlověka, ale na druhé straně uměl německy, anglicky, španělsky, italsky, částečně francouzsky a arabsky. Při osvobození naší obce na konci 2. světové války dělal tlumočníka americkým vojákům.

Protože odnepaměti se obyvatelé obce zabývají převážně zemědělstvím, patří neodmyslitelně do historie i záznamy o různých živelných pohromách, které měly vliv na úrodu a majetek občanů. Tak například v červenci roku 1903 silné krupobití, jež zničilo takřka celou úrodu na polích, bylo tak silné, že dle zápisu:"v lesích leželo kroupy utlučených mladých výhonů nad kotníky". Dále například v roce 1911 panovalo po celý rok takové sucho, že podobného nebylo pamětníka a naopak rok 1912 se vyznačoval téměř ustavičnými dešti. V zimním období sužovaly občany vysoké mrazy a velké množství sněhu, jako tomu bylo např. v roce 1933 a v roce 1939. Dlouhotrvající sucha měly v některých letech za následek nouzi o pitnou i užitkovou vodu, takže například v roce 1933 byly studně v obci téměř vyschlé, občané byli nuceni vodu přivážet z okolních rybníků. I v noci vstávali lidé, aby získali trochu vody, která se ve studnách po několika hodinách poněkud natáhla. Poslední případ řádění matky přírody se odehrál přímo na čečelovické návsi, kde 12.5.2004 zničil úder blesku májku a způsobil mnoha obyvatelům obce škodu na elektrických spotřebičích.

V čele obce stál od prvních záznamů starosta a jemu pomáhali zvolení výboři. Prvním zaznamenaným starostou obce je pan František Hakr, který působil od roku 1867. Po něm přišla řada dalších a tento systém samosprávy fungoval v obci až do roku 1948. V tomto období bylo dbáno na to, aby obec vzkvétala, aby se rozšiřoval obecní majetek (jako např. obecní zemědělská půda a lesy), byly upraveny prašné cesty v silnice a založeno mnoho kulturních a společenských spolků pro vyžití občanů obce.

Po skončení smutného období dějin obce jakož i celé republiky - 2. světové války v letech 1939 - 45 přišla další výrazná změna do života obce i všech občanů v roce 1948. Ve vesnici byl zřízen Místní národní výbor, přibylo různých oslav politicky zaměřených jako např. oslava VŘSR, oslavy narození Stalina apod. V rámci kulturně osvětových akcí přednášel řídící učitel Jan Novák v roce 1951 v hostinci u Severů přednášku: "O budování JZD", čímž započala další éra kolektivizace. Ačkoli se vstupu do JZD lidé bránili, přece jen nevydrželi nápor ze strany vlády. O atmosféře, která panovala při kolektivizaci zemědělství v obci si můžeme udělat obrázek z dobového tisku (Budovatelský zpravodaj jednotného svazu českých zemědělců Blatná s názvem "Za socialistickou vesnici") z roku 1951 a v dobovém letáku z roku 1952. Z kroniky se můžeme dočíst: "Na veřejné schůzi dne 24.11.1956 byl prohovořen dopis vlády zemědělcům a konstatováno, že v Čečelovicích nejsou podmínky pro založení JZD, neboť občanstvo (zemědělci) nepochopilo dosud plně výhody a potřebu socialistického hospodaření. Ale již o rok později, tedy 8.8.1957 bylo v naší obci padesáti drobnými zemědělci založeno JZD. Soukromě hospodařit zůstalo 13 zemědělců. Ještě na podzim byly rozorány meze a zaseto na lánech. Dobytek byl sveden k 1.11 1957. Na výměře 400 ha pracovalo 90 členů, k nimž se později vlivem neúnosných odvodů ze sklizně přidali další soukromě hospodařící rolníci. V 60. letech byl vybudován kravín pro 170 kusů dobytka a 2 drůbežárny. V roce 1972 se JZD v Čečelovicích sloučilo s JZD Záboří. V roce 1975 přijalo družstvo posledních 5 soukromě hospodařících rolníků, čímž zanikl v obvodu družstva soukromý sektor. Po událostech v listopadu 1989 a změnou zemědělských zákonů začali mít někteří občané zájem na samostatném hospodaření na svých polnostech. ZD jim vrátilo jejich majetek živý i neživý, aby mohli tito lidé pracovat jako kdysi jejich otcové - na svém. Zemědělské družstvo jim však ještě při některých polních pracích vypomáhalo, ale tito lidé hledali pomoc také u jiných soukromých zemědělců z blízkých vesnic, a tak si navzájem pomáhali.

Za zmínku z let padesátých stojí rok 1958, kdy bylo započato s elektrifikací celé obce. Na konci října 1958 bylo v obci slavnostně rozsvíceno. Slučování obcí se dotklo i naší vesnice, kdy v roce 1976 přešel místní národní výbor pod MNV Záboří. Od tohoto roku se v naší vesnici z důvodů nedostatku financí provedlo jen velmi málo oprav či nových akcí.

Nejenom zemědělci, ale i ostatní občané uvítali možnost rozdělení dříve scelených celků. A tak se obec stala 1. července 1990 opět samostatnou. Vzhledem k dosti malým financím se za dobu samostatnosti v začátku nedostalo na velmi palčivé problémy obyvatel (veřejný vodovod a studně s dostatečným a kvalitním množstvím vody). Opravila se však omítka a střecha celé budovy mateřské školy, oplotilo se koupaliště. V září 2002 byla v obci provedena plynofikace celkovým nákladem 2 091 809,-Kč. Tato akce se uskutečnila v rámci sdružení "Radina", které zaštítilo plynofikaci v celkem dvaceti obcích regionu. Po nalezení kvalitní vody v lokalitě směrem ke Kuši se sdružením finančních prostředků zbudoval a v roce 2003 dokončil veřejný vodojem a vodovod zásobující pitnou vodou vesnice Slivonice, Čečelovice a Záboří. V témže roce se pomocí dotací zbudovali asfalty ve vesnici i některé místní komunikace navazující na hlavní silnice (komunikace směrem Ke Kaštanu, dále silnice na Lnářský Málkov). Na jaře 2004 byl opraven obecní úřad, zhotoveno chybějící sociální zařízení a opraveny vlhké zdi.

V roce 2009 byla zrekonstruována hasičská zbrojnice a i zde byla vybudována nástavba a vystaveny dvě bytové jednotky pro mladé rodiny.

Ke konci roku 2004 žilo v obci 161 stálých obyvatel a bylo zde 83 popisných čísel, z toho 20 domů obývají chalupáři. V minulých letech zde byl hostinec, který vlastnila Jednota. Obec od ní tuto budovu i s obchodem odkoupila a pronajímá prostory soukromým podnikatelům, kteří ke spokojenosti občanů zde provozují své živnosti v oblasti pohostinství a prodeje základních potravin. V roce 2006 byla vybudována nástavba nad obecním hostincem a prodejnou a bylo zde vystavěno 5 nájemních bytů. V dalších letech byl kompletně zrekonstruován i hostinec s obecním sálem.

V současné době má obec 18  bytových jednotek.