Pověsti

K historii obce a jejích občanů se vážou i tři pověsti, které velmi rád vyprávěl pan František Hakr z čísla 28.

1. pověst

Čečelovice jsou na vršku a mnoho vody tam není. Žádný potok, jen několik rybníčků. Zato pohled na šumavské velikány je rozkošný. Tento pohled znali dobře pasáčci dobytka, když na podzim pásli krávy na lukách na místě nedaleko vrchu zvaného Žďárka. Tak tomu bylo odjakživa a nikdo proti tomu nic neměl. Ale spásat trávu na louce v létě - kdo to kdy slyšel, to se ještě nikdo neodvážil. A přece jednou v noci za svitu měsíce vyvedl tam čeledín koně, aby je nemusel ve stáji krmit. Vraníci se pasou, najednou zvednou hlavy a počnou větřit. Z dolejšího rybníčku vyšla postava a kráčela rázně po louce, nedívá se vpravo, ani vlevo. Když se přiblížila na dohled, koně se lekli a utekli. V pastevci byla malá dušička. V domnění, že je to majitel louky, začal blekotat a omlouvat se, aby mu odpustil, že už to víckrát neudělá. Avšak postava nic neříkala a šla si svou cestou dále k rybníčku hořejšímu. Tam žbluňk a ztratila se. Byl to vodník.

2. pověst

Za dávných časů hleděli hospodáři mít co největší pozemek, alespoň o brázdu. Proto jeden hospodář, aby si zvětšil svoje pole, popondal v noci mezníky. Po smrti neměl však v hrobě pokoje. V noci chodil po polích a volal: "Kam dam, kam dam, kam dam.." Lidé se báli a nikdo mu neodpovídal. Utíkali raději domů. Jednou tam šel nějaký opilec a na ta slova odpověděl: "Kdes vzal, tam dej." Hlas moc poděkoval, že na ta slova čeká dlouhá léta a tímto že je osvobozen. Od těch dob se tam hlas popondavače mezníků neozval.

3. pověst

Jeden chalupník - pytlák měl knihu a když v ní začal číst, přivolal čerty. Vždy jim musel dát nějakou práci, hlavně nahnat zajíce ke střílení nebo ryby k nachytání. Jednou v neděli odešel do kostela. Kluci vyndali knihu a začali v ní číst. Čerti se sbíhali a práce žádná. Starý přišel z kostela a byl překvapen množstvím čertů. Poslal je rozházet kůpata hnoje u Kátovského dvora. Knihu zavřel a uložil tak, aby k ní kluci už nikdy nemohli.